Domovů můžeme mít zdánlivě paradoxně více. To proto, že sám pojem

domova nemá jednoznačný výklad. Domov je, jak snad z textu vyplývá

a vyplyne, množina jevů vzájemně se překrývajících ­ atmosféra, lokalita,

osoby, předměty aj. Statistiky říkaly, že v roce 2003 jsme měli v Čechách

asi 200 000 chalup a celkem asi 1 000 000 rekreačních objektů. Lidé jsou

doma ve svých trvalých bydlištích, ale i na chatách, chalupách. Domov tedy

může mít několik center ­ jedno v místě trvalého bydliště, další na chalu–

pě, dále nějaké převažující v době volna, léta, prázdnin, další jindy během

roku atp. Osciluje tedy během času ­ během týdne i během delších období.

Domov může mít pružnou část, rovinu (první a druhé bydlení) a rovinu sta–

bilní, jako je lokalita, kde žijeme, krajina kolem, krajina země, kde žijeme

atd. Domov tedy můžeme vnímat jako neostře vymezený prostor oscilující

v ploše i v čase. Domov však jsou také osoby a předměty.

Kognitivní mapy

V současném odborném rokování se velmi často setkáme s termínem

kognitivní mapy. Kognitivní mapa domova má ­ asi jako každá jiná kogni–

tivní mapa ­ minimálně dvě rozlišitelné roviny: vjemovou a prožitkovou.

To je evidentní z asociací na téma domov (př.: náš dům, zahrada ..., láska,

rodina, pohoda...). Kognitivní mapa, resp. mentální reprezentace má více

dimenzí. Evidentně je to dimenze kognitivní (kognitivní procesy = myšle–

ní, vnímání, paměť, pozornost, představivost), ale také dimenze emotivní,

prožitková. Zde již termín „kognitivní“ není dostatečně přesný a zdá se být

vhodnějším označení  mentální". Nicméně je v literatuře užití těchto výra–

zů (tj. kognitivní a mentální mapy) často zástupné. 

Seamon (1997) upozorňuje na to, že geografie prošla vnitřním vývojem,

kdy se původní zájem o prostorová uspořádání (krajiny, lokality apod.) roz–

šiřuje i na sledování vztahů člověka ke všem těmto jevům. Dodejme, že

vztahování se ke světu je nutně ve vazbě i ke vztahování se člověka k sobě

samému. Tak se původně „suše“ geografická tematika stává i tematikou

psychologickou. Můžeme dnes říci „geopsychologickou“, poté, co se tako–

vé způsoby uvažování v odborném světě zabydlují (Šípek, 2001). Téma

kognitivních map není totožné s analýzou jednotlivých jevů, jak se s nimi

setkáváme v geografii, behaviorální geografii, resp. geopsychologii. 

Konkrétně máme na mysli jevy specifických míst, významných pro člo–

věka, nabývajících charakteru silného genia loci (ducha, atmosféry místa),

jako je konkrétně domov. Fenomén domova může být studován z téměř ne–

56